Cítili jste někdy při chůzi nebo sportu, že vaše tělo na okamžik „neposlechlo“? Krok byl nejistý, došlap nepřesný, nebo jste museli zapojit ruce a trup, abyste udrželi rovnováhu?

V těchto chvílích nejde tak ani o sílu nebo kondici, ale o stabilitu – schopnost těla udržet rovnováhu a rychle reagovat na změny polohy v prostoru. Stabilita ovlivňuje, jak jistě stojíme, jak plynule chodíme a jak bezpečně zvládáme běžné i sportovní pohyby.

Slovo stabilita používáme v celé řadě oblastí – od ekonomiky přes techniku až po přírodní vědy. Vždy ale označuje schopnost systému odolávat změnám a zachovat svou funkci, i když na něj působí vnější vlivy. Stabilní konstrukce se nezhroutí při zatížení, stabilní ekonomika zvládá výkyvy. Stejně tak každý dobře fungující systém – ať už lidské tělo, školství nebo dopravní síť – dokáže udržet stabilitu a správně fungovat, protože stojí na pevném a spolehlivém základu.

Stejný princip platí i pro naše tělo. Stabilita zde neznamená ztuhlost nebo nehybnost. Naopak – jde o schopnost udržovat rovnováhu během všeho, co děláme. Ať už stojíme ve frontě, neseme nákup nebo sprintujeme na tramvaj, tělo neustále vyhodnocuje podněty a kontroluje každý milimetr pohybu.

Lidské tělo si můžeme představit jako most přes řeku. Aby mohl dlouhodobě fungovat a bezpečně nést zátěž, potřebuje pevné pilíře a dobře fungující základ. U člověka tuto roli hraje střed těla, dolní končetiny a chodidla, a samozřejmě také systém vnitřního ucha, mozečku a očí. Pokud některá část tohoto „základu“ nefunguje tak, jak má, tělo začne ztrátu stability kompenzovat jinde. To často vede k přetěžování svalů a kloubů, vyšší spotřebě energie a postupně i ke vzniku bolesti nebo omezení pohybu

Prevence pádů je jedním z hlavních důvodů, proč se stabilitou zabývat. S přibývajícím věkem se rovnováha přirozeně zhoršuje – svaly slábnou, reakce se zpomalují a tělo je méně jisté. Pády nepředstavují jen riziko zlomenin; často vedou ke ztrátě soběstačnosti, omezení sociálního života a vzniku strachu z pohybu, což může mít dlouhodobé zdravotní následky.

U výkonnostních sportovců je rovnováha jedním z klíčových faktorů ovlivňujících riziko zranění i kvalitu výkonu. Bez pevného základu je obtížné využít svůj plný potenciál – ať už při běhu, změnách směru nebo jiných dynamických pohybech.

Tyto prvky umožňují chodidlu přirozenější kontakt se zemí a lepší vnímání povrchu. Díky tenké podrážce dostává nervový systém více informací o kontaktu se zemí, což zlepšuje propriocepci – schopnost vnímat polohu a pohyb těla. Lepší propriocepce umožňuje rychlejší a přesnější reakce na změny terénu a tím podporuje stabilitu při chůzi i dalších pohybových aktivitách.

Výzkumy ukazují, že chůze nebo cvičení v barefoot či minimalistické obuvi může zvýšit aktivitu svalů chodidla, kotníku a lýtka – svalů, které jsou v silně tlumené obuvi často méně zapojené (Ni et al., 2023). Takové boty mohou také podporovat lepší kontrolu pohybu a stabilitu celého těla.

Další studie naznačují, že minimalistická obuv může pozitivně ovlivnit stabilitu chůze zejména u starší populace. Studie Menant et al. (2025) sledovala seniory s historií pádů a zjistila, že chůze v minimalistické obuvi vedla ke zvýšené aktivitě svalů důležitých pro stabilitu a ke zlepšení dynamické stability během chůze.

Zjednodušeně řečeno: barefoot obuv dává mozku více informací a tělu více práce, což při správném a postupném používání vede k lepší kontrole pohybu a stabilitě.

Autor: Štěpán Mikoška, sportovní fyzioterapeut